Chov netradičních druhů drůbeže – bažant a koroptev

V tomto článku se budeme zabývat dalšími netradičními druhy drůbeže – blíže se podíváme na odchov a výkrm bažantů a koroptví.

Chov bažanta na farmách

K zazvěřování honiteb se využívají jednak bažanti odchovaní v tradičních bažantnicích, jednak ptáci z farem. Základem zdárného odchovu bažantů je dostatek prostoru, zdravotně nezávadná napájecí voda a kvalitní krmení.

Vylíhnutá bažantí kuřata se expedují do připravených odchoven na podestýlce z drcené slámy, kde jsou zpočátku v kruzích pod elektrickými zářiči. Pod zdrojem se udržuje teplota v rozmezí 35 až 36 °C, v hale je pak asi o sedm až osm stupňů nižší. Od třetího týdne odchovu se teplota v hale postupně snižuje a bažantíci se pouští do výběhu. Přibližně od devíti, deseti týdnů věku již kuřata mohou být venku nastálo. Rizikem pro přežití mladých bažantů je deštivé počasí.

Výživa bažantích kuřat je postavena na speciálních směsích s vyšším podílem živočišných bílkovin. Na speciální prestarterové krmné směsi určené pro nejmladší kuřata navazují po dvou týdnech zkrmování nejprve granulovaná Bž1, kterou postupně nahrazuje Bž2 a Bž3. Směsi pro nejmladší kategorii bažantíků obsahují kokcidiostatika, která slouží jako prevence proti kokcidióze. Dospělým ptákům se dává drcené obilí, převážně pšenice. Kromě toho mají k dispozici zelené krmení.

Do chovu vybraní bažanti jsou přes zimu ve společné odchovně, na jaře se vypouštějí do malých voliérek, nejčastěji v poměru jednoho kohouta ku šesti slepicím. Ve stejné době se jim začíná podávat speciální bažantí směs pro nosnice a zvyšuje se podíl nezbytných minerálií a vitamínů. Krátce nato ptáci začnou snášet vejce.

Než se ale slepice roznesou a nasbírá se potřebný počet vajec k nasazení, uběhne čtrnáct až jednadvacet dní. Proto je první líhnutí tzv. testovací, další jsou již v týdenním intervalu. Z celkové doby čtyřiadvaceti dnů inkubace se vejce dávají na jedenadvacet dnů do předlíhně s teplotou nastavenou na 39,5 °C až 39,7 °C a relativní vlhkostí 86 %. V dolíhni, kde je o něco vyšší vlhkost, se inkubace dokončí. Líhnivost se zpravidla pohybuje okolo 75 %.

Do zemědělské krajiny patří koroptve

Koroptev polní upřednostňuje zemědělskou krajinu s políčky, travnatými porosty, křovinami a malými remízky. Tento dříve běžný pták je však kriticky ohrožený, což odborníci přisuzují intenzivnímu hospodaření, s nímž se na polích vytratily původní biotopy, které koroptvi zajišťovaly pestrou potravní nabídku, vhodné podmínky k hnízdění, ale i ochranu před predátory.

O znovu navrácení koroptve do naší přírody se zpočátku snažila především myslivecká sdružení, na jejich záměr postupně navázali i chovatelští nadšenci. Jejich chovem za účelem vysazování do volné přírody se věnuje jen hrstka chovatelů, kteří musí mít k tomu účelu odpovídající povolení.

Koroptev polní je monogamní druh, to znamená, že kohoutek se slepičkou vytvoří pár a společně se starají o svá mláďata. Protože v době hnízdění jsou koroptve velmi teritoriální, chovaní ptáci přezimující ve společné voliéře se přemísťují v polovině března po párech do skříňových klecí, kde jsou asi tři měsíce. Od jednoho páru se získá v průměru třicet vajec.

Kuřata se líhnou za čtyřiadvacet dnů a přemísťují se do odchovny pod zdroj tepla. Na odchovny navazují voliéry zarostlé trávou a bylinami, které poskytuji koroptvím možnost úkrytu. Současně se tím u těchto plachých ptáků účinně snižuje riziko stresu. Kuřata by však měla mít k dispozici i prosluněné plochy na popelení a vyhřívání. Již měsíc po vylíhnutí jsou kuřata letu schopná, do šatu dospělých přepeřují po dvou měsících věku.  

Výživa kuřat zpočátku stojí na kompletních směsích pro bažanty, které postupně nahrazují obiloviny, nejčastěji pšenice. Důležité je zajistit ptákům grit (říční písek) a dostatek vody k napájení. Dospělé koroptve se celoročně krmí zrny obilovin. V sezóně se jim krmná dávka obohacuje o zelené krmení (například sekanou trávu, salát, vojtěšku nebo kopřivy). V zimě je součástí krmné dávky chovaných koroptví také strouhaná krmná řepa a zdrolky vojtěškového sena.