Chováme holuby – 1. část

Chovu holubů se v současnosti věnují většinou chovatelé organizovaní ve Českém či Slovenském svazu chovatelů. Chovatelský cíl organizovaných holubářů je natolik různý, nakolik různá jsou holubí plemena. Stejně tak se odlišují způsoby chovu, ustájení, ošetřování, krmení, u některých tréning a soutěže, u vybraných užitek v podobě masa.

V dnešní době se stírá klasický vzhled vesnic, mnozí obyvatelé měst se stěhují na venkov. Chtějí pouze malé pozemky, které spolu s domem nepřesahují 500 m². Pokud by takový majitel domu chtěl chovat holuby, tak jedině ve voliéře, protože soused, který má stejně malý pozemek a k holubům a chovatelství neinklinuje, by se zanedlouho ohlásil, kdyby mu holubi sedali na střechu. Samozřejmě, na takových prostorech nelze chovat ani drůbež, králíky asi jenom jako domácí mazlíčky. To proto, že všechna zvířata produkují exkrementy, které se musí kompostovat a na pěkné malé zahrádce se pro ně nenajde místo. Nadějný chovatel by si zde mohl vytvořit nanejvýš malý prostor (někde uvnitř domu) pro chov japonských křepelek.

V minulosti se na hospodářských dvorech holubi chovali běžně. Byl to doplněk k hospodářským zvířatům, ale pro hospodáře také zkrášlování osazenstva kromě hrabavé a vodní drůbeže. Někteří holubi měli zajímavý způsob letu, a tak byli potěšením pro oči. Holubi nebyli nároční na ošetřování a krmení, množství krmiva si našli na polích kolem vesnice. Jednalo se většinou o holuby létající do polí za potravou, například Slovenský voláč, Český stavák, Moravský pštros a další.  Početné sezónní odchovy většinou zpestřovaly sváteční stůl hospodáře a jeho rodiny. Z dospělých vyřazených holubů se vařila polévka, mladí holubi se plnili a podávali na stůl pečení, ale i jinak upravení.

Dnes se holubi chovají většinou pro krásu a soutěžení na výstavách a chovatelé, hlavně velkých plemen, zužitkují i maso z jedinců nevhodných k dalšímu chovu. Takže tento příspěvek je pro ty budoucí chovatele, kteří mají prostor pro chov a bydlí v dostatečné vzdálenosti od sousedů, jenž by chov holubů mohl obtěžovat.

Koncem osmdesátých let a v devadesátých letech minulého století začaly u nás vznikat malé faremní chovy holubů, ale i větší s 1 000 chovnými páry za účelem produkce jatečných holoubků. Jeden chov v blízkosti Nitry jsem v té době navštívil. Byl luxusně vybaven a zabezpečen, pod stálým veterinárním dohledem. Odbyt měl být zajištěn smluvním výkupem a určen většinou na vývoz. Žádný z chovů do dnešních dní nepřežil. Holubí maso se v současnosti spotřebuje výlučně v rodině chovatele. Nekalkuluje se s ním ani v statistických údajích, protože holub nepatří na Slovensku mezi hospodářská zvířata, takže informace o produkci holubího masa se neobjevují ani v statistických údajích. Chov a porážku holubů neřeší ani vyhláška č. 230 Sb. z 23. 7. 1998 o chovu a usmrcovaní jatečných zvířat (SK).

Krmení holubů

V dnešní době je krmení holubů poměrně jednoduché. Lze je krmit klasicky obilovinami, jako jsou pšenice, ječmen, kukuřice, slunečnice, pohanka apod, ale také novými plnohodnotnými firemními granulovanými krmivy firmy De Heus.  Firma se zaměřuje na prodej krmných směsí, pod značkou Energys HOBBY, které lze použít u všech holubích plemen. Specifické požadavky jednotlivých chovatelů však kladou otázku, čím v daném chovu krmit holuby. Prodejci krmiv Energys chovatelům umožňují výběr produktů v závislosti na energetické potřebě, tj. krmné směsi pro holuby s vyšším nebo nižším obsahem energie.

HOLUB UNI je granulovaná kompletní krmná směs pro holuby s nižším obsahem energie. Lze ji použít pro všechna holubí plemena s ohledem na požadavky chovatele. Zajišťuje přísun všech důležitých látek, protože ji holubi nemohou separovat tak jako míchané směsi zrnin.

HOLUB PREMIUM je kompletní krmivo v podobě granulí s vyšším obsahem energie. Dá se použít pro všechny kategorie a plemena holubů. Poskytuje všechny důležité látky. Tato směs je zvlášť vhodná pro masová plemena, ale například i pro poštovní holuby v závodní sezóně.

Chovatel tedy nemusí nakupovat jednotlivé obiloviny do připravované směsi, ale vše potřebné má v optimálním složení v granulované krmné směsi. Při přechodu na krmení granulovanou směsí je důležité postupně přidávat směs do dosavadního krmiva a postupně zvyšovat množství, až holubi budou přijímat pouze granulované krmivo.

Soutěže s holuby

Nejrozšířenější je soutěžení na výstavách. Jedná se o propracovaný, mezinárodně totožný systém. Je to soutěž krásy. Každé plemeno má svůj schválený standard, podle něhož posuzovatelé na výstavách jednotlivá plemena posuzují. Holubi získávají známky výborný, velmi dobrý, dobrý, ale i neoceněný. Holubi ocenění známkou výborný mohou získat i tituly, například Vítěz výstavy, Oblastní vítěz, Klubový vítěz, Šampion klubu, Šampion Slovenské republiky, Šampion Evropy. Nejlepší kolekce čtyř holubů jednoho plemene a stejného barevného rázu titul Mistr Slovenské republiky, Mistr klubu, Evropský mistr.

Některá plemena jsou charakteristická svým letem. Holubi, kteří během letu dělají kotrmelce, se nazývají rejdiči. Kromě vystavování na výstavách s nimi jejich chovatelé soutěží v létání. Za každou figuru s kotrmelcem získává holub body. Chovatelé se sdružují v speciálních klubech pro taková plemena. Na Slovensku byli vyšlechtěni komárenští rejdiči, košičtí rejdiči a východoslovenští kotrláci. U komárenských rejdičů se chovatelé zaměřili především na šlechtění na krásu, a tak tito holubi postupně ztratili schopnost dělat kotrmelce. V současné době jsou to především voliéroví holubi, a to hlavně pro jejich poměrně vysokou finanční hodnotu a obavu, aby se nestali kořistí pernatých dravců. Nejznámější a nejvýkonnější jsou birminghamští rejdiči (roleři).

Jiný způsob letu je létání do výšek, každé takové plemeno šlechtěné pro dosahování výkonu v co nejdelším setrvání ve velké výšce, přesněji v nedohlednu, má v názvu vysokoletec. Nejznámější je na Slovensku slovenský vysokoletec, košický vysokoletec, u našich jižních sousedů budapešťský vysokoletec.

Holubi tippleři se šlechtí pro maratonské lety ve výškách, v nichž je chovatel může sledovat. Mladí tippleři Štefana Stanislava z obce Kráľová u Sence létali nepřetržitě 15 hodin 50 minut a dosáhli nový slovenský rekord (2019). Připomenu i dva jinak vynikající lety u chovatele Erana Zulbeariho, které by měly vysoce nadstandardní časy. V jednom mu však hejno starých tipplerů po celodenním létání večer nesesedlo a zaletělo do tmy. Ve druhém závodu se třemi holuby mu jednoho ulovil dravec, zbylí dva létali až do setmění, avšak podmínkou regulérního letu je, aby byli minimálně tři. Navzdory tomu dosáhl nejdelší čas sezóny, když ve třetím závodu jeho staří holubi létali 16 hodin 06 minut.

Existuje ještě skupina plemen holubích akrobatů. Tito holubi předvádějí během letu různé figury, které rozhodčí zaznamenávají a podle stanoveného klíče bodují. Jejich chovatelé se sdružují v Klubu akrobatických holubů Česko-Slovensko. Soutěže probíhají na volném prostranství – velké louce s přehledným okolím, aby bylo možné sledovat let holubů a aby z blízkého lesa nemohl na soutěžící holuby zaútočit predátor – jestřáb nebo jiný. Soutěžící chovatel vypustí z klece na louce své např. tři holuby. Ti mají létat a předvádět figury nebo způsob letu, příznačný pro plemeno. Na pokyn rozhodčího pak holuby přivolat, aby sesedli do letové klece a dali se zavřít. Chovatel použije signál, např. píšťalkou, a vypustí droppery, tedy holuby nejčastěji bílé barvy, mají létat pouze v nejbližším okolí klece, jejich let se neboduje, jsou pro soutěžící holuby signálem k sesednutí. Někteří chovatelé mají jako holubník na sezónu připraveny dodávková vozidla. Holubi jsou na ně zvyklí, a tak se během cesty nestresují v přepravkách, ale přichází na místo soutěže svěží a rychle se adaptují v novém prostředí.

Samostatným holubářským odvětvím je chov poštovních holubů. Jejich chovatelé jsou organizovaní ve Slovenském svazu chovatelů poštovních holubů. Je to nejnáročnější holubářský sport a účelem toho článku není víc se o něm rozepisovat. Zájemci si určitě budou umět najít kontakt na internetu.

Chov holubů na maso je samostatné odvětví, hlavně pokud mám na mysli faremní chov holubů k produkci masa. O něm si něco povíme v samostatném příspěvku.