Chovatelské postřehy k chovu ovcí

Ovce poskytují všestranný užitek – maso, mléko i vlnu. Přitom mohou dobře posloužit i k údržbě krajiny. Například v Krkonošském národním parku nebo v CHKO Beskydy vřesové ovce napomáhají ochraně lokalit s původní botanickou skladbou tím, že vypásají expanzními druhy otužilých plevelů.

Chov ovcí na pastvě

Prakticky všechna plemena ovcí lze chovat celoročně na pastvině, která je pro chovatele zabývající se produkcí jehněčího nebo skopového masa základním výrobním prostředkem. Aby plnila svou funkci, musí svou konstrukcí a technologickým vybavením umožňovat volný a bezpečný pohyb zvířatům, ale i manipulaci s nimi.

Konstrukce oplocení musí jednak zabránit úniku pasených zvířat z ohrady, jednak zamezit vniknutí volně žijících zvířat do vymezeného prostoru. K tomu účelu dobře poslouží trvalé i dočasné oplocení, které chovatel volí podle svých podmínek a možností. Důležité je zvolit správnou vzdálenost mezi sloupky, dostatečně hluboko je zapustit do země a pletivo nebo drát dobře natáhnout. Trvalé elektrické oplocení vyžaduje dostatečně silný zdroj a kvalitní zemnění.Průchody pro ovce se doporučuje stavět v rozích nebo v zúžených místech ohrady. Branka nebo brána by měla být tak široká,  aby skrze ní mohla projet i technika. Pro vybrané veterinární úkony, ale i pro vážení, značení, třídění nebo nakládání zvířat na pastvině jsou nezbytná manipulační zařízení.

Pokud se zvířata vyhánějí do pastevního areálu ještě před vegetačním obdobím nebo naopak v něm zůstávají i po vypasení porostu, je na místě uvažovat o jejich přikrmování. Nezbytnou součástí vybavení pastevního areálu je i zajištění dostatku kvalitní vody pro napájení. Přestože možnost pohybu zvířat na pastvině sama o sobě přispívá velkou měrou k naplnění požadavku na welfare, pro zajištění pohody je třeba pamatovat i na to, aby se zvířata mohla schovat do stínu před přímým sluncem. V tomto ohledu poskytnou dobrou službu vzrostlé stromy nebo přístřešky.

Používané metody plemenitby

Bez ohledu na velikost stáda, v chovatelské praxi využívaná přirozená plemenitba odráží hobby pojetí chovu. Nejprogresivnější metoda plemenitby, respektive inseminace, se u  nás (snad s jedinou výjimkou) nevyužívá. Přitom jestliže v přirozené plemenitbě vynikající beran pokryje asi padesát bahnic ročně, při odběru spermatu lze od něho získat až pětadvacet tisíc mražených inseminačních dávek. Kromě maximálního využití nejlepších plemeníků v reprodukci tato biotechnologická metoda plemenitby současně eliminuje riziko zavlečení nebezpečných nákaz do chovu. Samotnou inseminaci lze provést třemi metodami, a to zavedením inseminační dávky do horní části poševní klenby, dále do děložního krčku nebo laparoskopicky do obou rohů děložních.

Období bahnění

Pro plánování doby bahnění se chovatelé přizpůsobují poptávce na trhu s jatečními jehňaty. Sezónnost odbytu je nutí volit cestu zimních porodů, které se odehrávají zpravidla v ovčínech. Naproti tomu ve šlechtitelských chovech se klade důraz na to, aby u jehňat, respektive aukčních beránků splnili povinnost minimálního věku a hmotnosti pro jejich oklasifikování. Z mnoha důvodů je nepraktičtější naplánovat porody na jaro, kdy jsou pastviny již dostatečně obrostlé.

Krmení ovcí

Základem krmné dávky ovcí je pastva, v mimo sezónním období seno a senáž. Zatímco chovatelé produkující plemenná zvířata jádrem při odchovu jehňat nešetří, producenti jehněčího masa, zejména pak v biokvalitě, nepřikrmují. Důvodem je i to, že nabídka certifikovaných ekologických směsí na trhu je omezená a v porovnání s konvenčními krmivy i za vyšší cenu.

Biosekurita v chovu ovcí

V souvislosti s udržením odpovídající úrovně zdraví v chovech ovcí se stále častěji hovoří o biosekuritě, která představuje souhrn preventivních opatření zamezující zavlečení nebezpečných nákaz do chovu. Její zavedení je v dosavadní chovatelské praxi velmi obtížné, protože u malých přežvýkavců chovaných na pastvině nelze zamezit nekontrolovatelnému kontaktu s volně žijícími zvířaty ani lidmi. Průniku infekčního agens na farmu lze předcházet izolací nově pořízených zvířat, dodržováním vakcinačního schématu pro všechna zvířata stejné věkové kategorie, cíleným odčervováním podle koprologického vyšetření a konečně funkčním oplocením. Náklady spojené se snížením výskytu onemocnění ve finále vedou k poklesu nákladů za veterinární péči. Žádný plán není  nikdy stoprocentně spolehlivý, ale prevence je vždy levnější než léčba.