Nejčastější onemocnění domácích králíků

Chovy králíků se ani v současnosti nevyhnou nemocem. Přes pokroky ve vědě a výzkumu, přes dostupnost informací, vylepšování vyráběných krmiv nebo praxi chovatelů je zdravotních problémů králíků stále více. Zdravotní stav králíků je limitujícím faktorem prosperity a dokonce samotné existence chovu. Ke každému onemocnění existuje obrovské množství informací dostupných v literatuře i na internetu, zde chceme přinést nejpodstatnější fakta a zejména praktické zkušenosti.

Ke každému onemocnění existuje obrovské množství informací dostupných v literatuře i na internetu, zde chceme přinést nejpodstatnější fakta a zejména praktické zkušenosti:

Myxomatóza

Původce a přenos: velmi variabilní virus, přenos zejména komáry nebo jiným krev sajícím hmyzem,

Výskyt: postižení králíků v každém věku, nejdříve od 2. měsíce, vázáno na výskyt hmyzu v teplejším ročním období,

Inkubační doba: poměrně dlouhá, zpravidla nejméně 7 – 9 dní,

Příznaky a průběh: pomalý nástup a velmi variabilní průběh – otoky víček, kůže na uších nebo v genitální krajině, postupně otoky na hlavě a celém těle, ospalost, nechutenství, ztížené dýchání, výtok z nosu až zápal plic – úhyn do 14 dnů, někdy jen zápal plic bez myxomů na povrchu těla. Virus narušuje i imunitu a často se projeví dosud skryté bakterie (pasterely). Ztráty mohou být velmi variabilní, u nenaočkovaných králíků až 100%.

Někdy je i slabší průběh – lokální záněty na kůži hlavy a uší v místě pobodání komáry, pak spontánní vyléčení s jizvami – někdy u očkovaných králíků se slabší imunitou,

Léčba: neléčitelné, možný pokus s antibiotiky v počátcích u slabšího průběhu, 

Prevence: očkování od 4 týdnů věku, každoroční opakování, v období s masívním výskytem komárů je vhodné zopakovat očkování už po 4 měsících. Po očkování je možná místní reakce v místě aplikace.

Mor králíků – RHD 1 (původní)

Původce a přenos: Virus, přenos zejména prachem, tzn. všemi myslitelnými cestami i pouhým větrem,

Výskyt: postižení zejména neočkovaných mladých králíků od 3. měsíce věku,  

Inkubační doba: velmi krátká –  2 až 3dny,

Příznaky a průběh: velmi rychlý, nejčastěji náhlá smrt bez předchozích příznaků, někdy pěna nebo krev v nose, změny na plicích, játrech a dalších vnitřních orgánech,

Léčba: neléčitelné, velmi vysoké ztráty u mladých králíků až 100%,

Prevence: očkování od 6 týdnů věku, optimálně v 10. týdnu – pak trvá imunita rok.  

Mor králíků – RHD 2 (nový – u nás až od roku 2017)     

Původce a přenos: virus – mutace předchozího, nakažení všemi cestami,

Inkubační doba: o něco  delší  – 4 až 9 dní,

Příznaky a průběh: možné postižení už mláďat v hnízdě u samice (pod měsíc věku), často jsou postiženi mladí chovní králíci do 1 roku věku naočkovaní pouze proti moru 1 – ztráty mohou dosáhnout téměř 100%   

Nejčastěji smrt bez výrazných příznaků, obvykle poněkud delší průběh – spíše nenápadná ospalost, nechutenství nebo ztížené dýchání,

Léčba: neléčitelné, zřídka se však vyskytne chronický, slabý průběh, který králík přežije, 

Prevence: očkování už od 4 týdnů věku, za běžných okolností je nutno opakovat po šesti měsících. V ČR dostupná vakcína Biovety.

Pozn.: Běžné vakcíny proti moru 1 prakticky vůbec nezajistí ochranu proti RHD 2.

Encephalitozoonóza králíků

Původce a přenos: parazitický prvok v mozku nebo ledvinách (i dalších vnitřních orgánech), přenos močí z matky na potomstvo nebo v infikovaném kotci,

Výskyt: postižení králíků spíše ve vyšším věku, výskyt není zpravidla hromadný, častěji u zakrslých králíků,

Inkubační doba: variabilní – několik měsíců,

Příznaky a průběh: pomalý nástup – otáčení hlavy při postižení mozku, postupně až otáčení celého těla, při postižení starších samic žíznivost a větší produkce moče, 

Léčba: dlouhou aplikací antiparazitika (po 4 týdny fenbendazol),   

Prevence: omezení kontaktu s postiženým králíkem nebo kontaminovaným prostředím,

Pozn.: přenosné teoreticky i na člověka.

Kokcidióza králíků

Původce a přenos: Kokcidie – několik druhů střevních a jedna specificky v játrech, přenos kontaminovaným krmivem nebo podestýlkou, přenos z matky na králíčata, 

Inkubační doba: variabilní, zpravidla 7 – 10 dní, ovlivněno kvalitou nebo složením krmné dávky (nedostatek vlákniny, přebytek škrobu a bílkovin)

Výskyt: postižení králíčat od 2. měsíce, po odstavu, u odrostlejších králíků zřídka, stejně tak jsou odolná kojená králíčata, 

Příznaky a průběh: zhoršený výživný stav, spavost, nechutenství, zvětšené břicho, bolestivost – slyšitelné skřípání zubů, průjem s charakteristickým zápachem, zpravidla pozvolné zhoršování, možné komplikace při střevní bakteriální infekci, značné ztráty,

Léčba: léčitelné na počátku – sulfonamidy (léky jsou na předpis), vhodné doplnění i antibiotiky, 

Prevence: v období odstavu preventivní ošetření proti kokcidiím, preventivní ošetření chovných samic, optimální skladba krmné dávky mladých králíků.

Spirochetóza – králičí syfilis

Původce a přenos: bakterie žijící ve sliznicích pohlavních orgánů samců i samic, přenos při připouštění, možná infekce mláďat od z matky na potomstvo,

Inkubační doba: několik týdnů,

Výskyt: postižení dospělých králíků v reprodukčním období,  

Příznaky a průběh: otok, začervenání sliznice zevních pohlavních orgánů, později strupy, možné rozšíření i na oblast nosu a pysků, dlouhý průběh bez omezení života králíka nebo reprodukce,   

Léčba: velmi jednoduchá a účinná, celkově aplikace antibiotik,  

Prevence: kontrola zevních pohlavních orgánů králíků před připouštěním.

Rýma králíků

Původce: nejčastěji bakterie pasterela (Pasteurella multocida) – všude přítomná, vznik onemocnění ovlivní podmínky prostředí chovu (vlhko, prach, průvan) a stres králíka, 

Výskyt: u králíků v každém věku, nejodolnější jsou kojená králíčata, časté postižení králíků chovaných v uzavřeném prostoru,  

Inkubační doba: velmi proměnlivá – několik dnů,   

Příznaky a průběh: vodnatý až hnisavý výtok z nosu – rýma, při rozsáhlé a zanedbané infekci zápal plic až hnisavá ložiska kdekoli v podkoží nebo orgánech,

Léčba: problematická, léčitelné na počátku – antibiotika (léky jsou na předpis), ale obtížně trvale vyléčitelné, omezeně místní ošetření nosu králíka,

Prevence: možné očkování, zajištění optimálních podmínek prostředí ustájení, omezení stresů. Výběr odolných, zdravých králíků.

Trichofytóza – plísňové onemocnění kůže králíků

Původce a přenos: plíseň (Trichophyton) na povrchu kůže, přenos bezprostředním kontaktem, v infekčním prostředí, možná infekce mláďat od  matky,

Inkubační doba: několik týdnů,

Výskyt: zejména u králíků chovaných v uzavřeném prostoru, při zvýšené vlhkosti vzduchu, vyskytne se až po odstavu,   

Příznaky a průběh: okrouhlá ložiska nejprve na hlavě a uších, začervenalá a bez srsti, pozvolné rozšiřování po povrchu těla, 

Léčba: komplikovaná a nákladná (antimykotika), vhodnější včasné vyřazení králíka, 

Prevence: kontrola kůže a srsti chovných králíků, optimální podmínky prostředí,

Pozn.: často přenosné na člověka s nepříjemnými příznaky.

Ušní svrab

Původce a přenos: zákožka svrabová (Sarcoptes) žijící v kůži zevního zvukovodu králíka, přenos přímým kontaktem, méně pravděpodobný nepřímý přenos v kontaminovaném kotci, možná infekce z matky na potomstvo,

Inkubační doba: několik týdnů,

Výskyt: postižení dospělých králíků, zřídka mláďata, 

Příznaky a průběh: hnědavé strupy v zevním zvukovodu, postupně se šíří i na dolní část vnitřku ušního boltce, velmi zřídka šíření na další části hlavy. Léze jsou pravidla bez svědění, takže bez podrobné prohlídky uší není nic zřetelné. Při zanedbání onemocnění může dojít až k infekci vnitřního ucha a vážnému poškození celkového zdravotního stavu králíka.

Léčba: velmi jednoduchá, celkově injekční aplikace ivermektinu, vhodné opakovat po 14 dnech, současně možné i lokální ošetření olejem,

Prevence: pravidelná kontrola uší, hlavně u chovných králíků.

Dravčíkovitost

Původce a přenos: roztoč (Cheyletia) na povrchu kůže a v srsti, přenos hlavně přímým kontaktem, 

Výskyt: převážně u dospělých chovných samců, velmi zřídka u starých samic, u mladých králíků zcela výjimečně, problémem hlavně u výstavních králíků,

Inkubační doba: několik týdnů,

Příznaky a průběh: uvolněná srst v zátylku a na hřbetě s velkým množstvím „lupů“, nesvědí,     

Léčba: celkově opakovaná injekční aplikace ivermektinu, lokální léčba antiparazitiky často není úspěšná,   

Prevence: kontrola povrchu těla, hlavně srsti na hřbetě dospělých králíků, preventivní přeléčení ivermektiny.