Způsoby chovu slepic

Kur domácí, respektive slepice patří k nejdůležitějším hospodářsky využívaným zvířatům, která dávají užitek v podobě vajec a masa. V současné době je kladen stále větší důraz na životní podmínky zvířat, tzv. welfare. To má za důsledek, že se farmáři již začínají připravovat na povinné změny v ustájení nosnic. V následujícím článku je jednoduché shrnutí používaných systémů ustájení.

Faremní systémy chovu

Klecový chov

Tento systém byl vyvinutý ve druhé polovině minulého století. V metodické příručce nazvané Zásady welfare a nové standardy EU v chovech drůbeže, kterou již v roce 2004 vydal Výzkumný ústav živočišné výroby, v.v.i., se kolektiv autorů pod vedením MVDr. Květoslava Košaře zabýval posouzením jednotlivých technologických systémů pro produkci konzumních vajec. Autoři uvádějí, že konvenční klece, v nichž nosnice nepřichází do kontaktu s trusem, představují technologický systém, který je vysoce funkční a minimalizuje nejen negativní faktory ovlivňující užitkovost nosnic, ale také prostředí v hale (emise škodlivých stájových plynů, včetně prachu) a kvalitu vajec (fyzikální a bakteriologické znečištění). Činnost ošetřovatelů spočívá zejména v kontrole krmicího a napájecího systému a zdravotního stavu slepic. Dobře vypracovaný technologický systém dovoluje, aby ho mohl obsluhovat i ošetřovatel s minimálními zootechnickými znalostmi.

Snaha aktivistů a ochránců zvířat bojujících za lepší podmínky chovu však vyústila v zákaz klecových chovů nosnic v EU. Od 1. ledna 2027 se budou nosnice na farmách chovat již pouze ve voliérách či v halách na podestýlce, které lze kombinovat se zpevněným zastřešeným výběhem či venkovním výběhem.

Podlahový chov (podestýlkový chov)

Nosnice jsou ve velkých skupinách v halách (s okny nebo bez nich), v nichž je na třetině podlahové plochy podestýlka (sláma, hobliny, písek). Krmení, stejně jako napájení je automatické v podobě žlábkových nebo kruhových krmítek a kapátkových či pohárkových napáječek. Snášková hnízda jsou skupinová s automatickým sběrem, na noc se zavírají. Hřady jsou umístěné nad roštovou podlahou. Předností tohoto systému je volný pohyb, který prospívá zdravotnímu stavu a kondici nosnic. Umožněním přirozených projevů chování je současně vyřešeno i obrušování drápů. Zajištění odpovídajícího stájového prostředí je technicky snadno proveditelné. Nabízí dobré pracovní podmínky s možností použití mechanizace při vyklízení podestýlky i trusu. Ale zvýšená prašnost spolu s vyšší produkcí stájových plynů a možností přímého kontaktu s trusem zvyšují riziko infekčních onemocnění. Chov nosnic ve velkých skupinách neumožňuje vytvořit stabilnější sociální vztahy, čímž se zvyšuje riziko agresivního chování, které může vést až ke kanibalismu. Dále je tento systém ustájení náročný jak z hlediska udržení dobrého stavu podestýlky po celý snáškový turnus, tak i kontroly zdravotního stavu nosnic.

Voliérový chov

Jedná se o kombinaci klecového chovu s chovem na hluboké podestýlce. Zpravidla se jedná o klecové konstrukce o dvou až čtyřech etážích, v nichž jsou instalována krmítka, napáječky, hřady snášková hnízda. V uličkách mezi dvěma řadami klecových baterií je podestýlka. Skrze roštovou podlahu pod každou etáží propadává trus na pásový dopravník, kterým se vynáší mimo halu. Šikmá podlaha ve snáškových hnízdech zajišťuje vykulení vajec na sběrný pás, na který navazuje centrální dopravník, který vejce dopravuje ke třídění a značení. Z předností této varianty ustájení je třeba opět zmínit volný pohyb, který má příznivý vliv na zdravotní stav a kondici nosnic. Také stimuluje přirozené projevy chování, čímž se zabraňuje přerůstání drápů a snižuje se mechanický oděr peří. Vytvořením prostředí v několika úrovních se nosnicím nabízí více možností k úniku před agresivní slepicí. Má však i nedostatky. Zejména z hlediska toho, že ve velkých skupinách si slepice nemohou vytvořit stabilnější sociální vztahy, což se promítá i do četnějších poranění ptáků, ale i ozobávání peří, jež ve finále může vést až ke kanibalismu. Pohybem slepic se také zvyšuje prašnost v prostředí, což neprospívá ptákům ani ošetřujícímu personálu. Při velkém počtu je obtížnější u slepic kontrolovat zdravotní stav.

Výběhový chov

Představuje variantu chovu nosnic na podestýlce či ve voliérách kombinovanou s výběhem. Na bočních stranách hal mohou být instalované ještě přístřešky, pod nimiž je podestýlka. Výběh, kam by nosnice měly mít celodenní přístup, jim musí současně zajišťovat i možnost ukrýt se před sluncem, případně dravci. Instalování venkovních napáječek je samozřejmostí. Pokud jde o přednosti tohoto systému ustájení, pak pobyt na slunci má příznivý vliv na pohybový aparát, pevnost kostí i kvalitu peří nosnic. Vzhledem k tomu, že část slepic je vždy ve výběhu, je prostředí v halách, co se týká prašnosti a stájových plynů, lepší.  Je však třeba brát v úvahu i to, že při dlouholetém využívání výběhů se u nosnic zvyšuje riziko infekčních a parazitárních onemocnění. Dále může docházet k vyšším ztrátám nosnic způsobených predátory (škodnou zvěří a dravci) a v neposlední řadě se zvyšuje podíl mikrobiálně znečištěných vajec.

Mobilní drůbežárny

Znovuzavádění mobilních kurníků pro chov nosnic může sice působit jako retro, ale s klasikou, která u nás vymizela v šedesátých letech minulého století, má jen málo společného. Samotné kurníky jsou moderní technologické jednotky, které nejen poskytují drůbeži náležitý komfort, ale také se snadno obsluhují a umožňují, aby slepice byly ve výběhu stále na zeleném. Je však třeba upřesnit, že tento koncept je vhodný pro ekologicky hospodařící chovatele, kteří mají k dispozici zemědělskou půdu.

Kurníky jsou zpravidla patrové s tím, že v patře, kde slepice hřadují, pijí a krmí se, je pod roštovou podlahou trusný pás. Z patra slepice sestupují průchodem do stejně velkého spodního prostoru, odkud mohou jít přes venkovní dvířka do výběhu. Ve snaze maximalizovat mobilitu technologické jednotky je vše poháněno elektrickou energií ze solárních panelů umístěných na střeše. Stejně tak otevírání a zavírání snáškových hnízd umístěných v podhledu střechy je ovládáno přes elektromagnet, čímž se zabraňuje tomu, aby slepice v hnízdech nocovaly a znečišťovaly podestýlku.

U každého kurníku je samostatný výběh, přičemž každá slepice by měla mít k dispozici minimálně čtyři metry čtvereční. K oplocení výběhu se používají elektrické síťové ohradníky, které jsou napájené elektrickým proudem z kurníku. S ohledem na dobu vegetace, ale zejména pak na počasí, by se měl dodržovat interval pobytu nosnic na jednom místě od jednoho do dvou týdnů.

S rostoucím tlakem na zajištění dobrých životních podmínek se v Evropě vyvíjejí a zdokonalují systémy faremních ustájení u všech hospodářsky využívaných zvířat. V chovech drůbeže se obohacuje prostředí stáje o prvky, které prodlužují potravní chování slepic a tím i snižuje jejich agresivní chování, k němuž ve velkých koncentracích nevyhnutelně dochází. Za jakousi Top welfarovou špičku lze považovat například technologické systémy Winter garden či Rondeel, které využívají chovatelé nosnic v Nizozemsku.

Domácí chov

Chov slepic na zahradách a dvorcích se stává stále populárnějším trendem. Nabízí nejen čerstvá a chutná vejce do kuchyně, ale také možnost trávit čas s nenáročnými a přátelskými zvířaty. Pokud uvažujete o tom, že se do chovu slepic pustíte, je důležité se předem seznámit s jeho specifickými rysy a požadavky.

Základní podmínkou pro chov slepic je vhodný prostor. Slepice potřebují kurník, který jim poskytne úkryt před nepříznivým počasím a predátory. Kurník by měl být dostatečně velký, obvykle se počítá na 1 m² podlahové plochy se 4 slepicemi, ale pokud budou mít prostoru více, je to pro ně jen dobře. Dávejte pozor, aby v kurníku nebyl průvan! K základnímu vybavení kurníku patří dřevěná bidla – hřady o průměru okolo 5 cm, kde slepice spí. Pod hřady je dobré umístit lehce čistitelnou plochu pro jednoduché seškrábnutí trusu. Zejména v zimě je pak vhodné na podlahu kurníku rozhrnout podestýlku, což mohou být třeba hobliny nebo sláma. Dále jsou nezbytnou součástí kurníku snášková hnízda vystlaná např. senem, která by měla být umístěna na opačné straně, než vchod, aby měly slepice klid. Velikost hnízda se doporučuje 30 x 30 cm, ale záleží na plemeni. Samozřejmostí v kurníku je pak krmítko a napáječka. Zde doporučujeme používat napáječky závěsné, které nejsou v kontaktu s podlahou a omezují tak znečištění vody. Důležitý je pro slepice také výběh, kde se slepice mohou volně pohybovat a hrabat v zemi. Velikost výběhu by měla odpovídat počtu slepic, minimálně 4 metry čtvereční na jednu slepici.

Činnost chovatele zahrnuje čištění kurníku a výběhu, krmení, výměnu pitné vody a další činnosti, a to na denní bázi. V současné době lze však na trhu koupit již takové vybavení pro chov, že si může chovatel dovolit odjet i na dovolenou. Jedná se např. o zásobníková krmítka, barelové napáječky, automatická dvířka kurníku atd.